Filip Nerad: PIVNÍ KRÁLOVSTVÍ BELGIE

Belgie se v žádném případě nerovná jen Brusel. Království u Severního moře toho nabízí mnohem víc, a to i pro milovníky chuťových zážitků. Belgie je vyhlášená svojí čokoládou a hranolky s nepřeberným množství omáček. Pro většinu Čechů je ale určitě její nejpřitažlivější stránkou pivo. Vaří se tam téměř 2000 různých piv, které z Belgie dělají jednu z pivně nejrozmanitějších a nejzajímavějších zemí světa. Trapistické pivo, lambic, gueuze, kriek, dubbel nebo tripel jsou jen některé z typických belgických pivních stylů. Po těchto pivních specialitách vás v této knize provede bývalý zpravodaj Českého rozhlasu v Beneluxu a pivní znalec Filip Nerad.

Prostřednictvím jeho pivního putování zároveň procestujete celou Belgii a poznáte i mnohá její méně známá místa. Zjistíte, co všechno spojuje známý trapistický klášter Orval s Českem, jak souvisí bruselská kanalizace s unikátními spontánně kvašenými pivy a kde leží belgický Žatec. Dozvíte se také, jak hluboko jsou Belgičané ochotní sáhnout do peněženky, aby se mohli zakousnout do chmelových výhonků, jak se páruje pivo s čokoládou nebo kudy vede první pivovod na světě. To vše je doplněné zajímavými postřehy o Belgii a mnoha fotografiemi.

Ukázka z kapitoly NĚKDO TO RÁD HOŘKOSLADKÉ

… Vzhledem k belgické náruživosti pro čokoládu a pivo se logicky nabízí jejich spojení. Čokoládové pivo připravují mnohé zahraniční i některé české pivovary, málokde ale dává tahle kombinace větší smysl než v Belgii. Tady ho vaří například pivovar Huyghe, který je známý svými silnými aly s růžovým slonem nazvanými Delirium a stejnojmennou bruselskou pivnicí, která stojí kousíček od rodiště čokoládových pralinek a je každý večer beznadějně přeplněná turisty, kteří si touží odškrtnout zážitek pravé belgické hospody doporučovaný v každém cestovatelském bedekru. Pod značkou Floris vyrábí tenhle průmyslový pivovar z městečka Melle u Gentu také celou řadu ochucených – hlavně ovocných – pšeničných speciálů. Mezi nimi je i Floris Chocolat, který ale spíše než čokoládové pivo chuťově i vzhledem připomíná sladkou kolu s pěnou. Kdo touží po chuťovém potěšení z čokolády v pivu, měl by raději sáhnout třeba po tmavě mahagonovém quadrupelu Kasteel Barista Chocolate Quad z už zmiňovaného západobelgického pivovaru Van Honsenbrouck. Místo dortíku nebo zákusku je tohle pivo ideální a každý, kdo v dětství miloval čokoládový termix, si při jeho popíjení navíc zavzpomíná na mládí.

Kdo naopak dává přednost čokoládě v křupavém skupenství a pivu s více klasickými chutěmi, ale nebrání se jejich spojení, ten má možnost vyzkoušet jinou belgickou specialitu. Párování piva a čokolády. Téhle netradiční fúzi se už řadu let úspěšně věnují například vyhlášený francouzský čokolatier Jean-François Vaux a uznávaný pivní sommelier Christophe Gillard. Právě za ním jsem se vypravil do valonského Arlonu, který leží v jihovýchodním koutu Belgie, kousek před hranicemi s Lucemburskem...

Ukázka z kapitoly TRAPISTA NENÍ OD SLOVA TRÁPIT

…Jediná piva, která se v Belgii musí vařit přímo v areálech klášterů, jsou trapistická a patří k tomu nejlepšímu, co belgické pivovarnictví nabízí. Tradici výroby piva v těchto opatstvích většinou násilně přervala francouzská revoluce a vracela se k ní během 19. a 20. století. Vznikly tak unikátní chmelové moky, o nichž můžeme s klidem mluvit jako o šlechtě mezi belgickými pivy, ne-li rovnou jako o jejich králích, když už je Belgie monarchií – nejen tou pivní.

Trapistickými se smějí nazývat pouze piva vařená v klášterech řádu cisterciáků přísné observace. Jinak se jim také říká trapisté. I když to český výraz evokuje, nevzniklo tohle pojmenování od toho, že by sebe nebo někoho jiného trápili, ale podle francouzského opatství La Trappe, které bylo v 17. století centrem reformy řádu. Jeho mniši vyznávají řeholi svatého Benedikta, jejíž ústřední myšlenkou je latinské heslo Ora et labora neboli Modli se a pracuj. Tato řehole mnichům také dovolovala pít k jídlu pivo, ovšem pouze střídmě, aby si zachovali čistý hlas pro zpěv během mše svaté. Benediktýnští řeholníci se proto dávali na vaření tohoto nápoje. Pro sebe ho dělali slabší třeba z ovsa, zatímco pro hosty kláštera připravovali kvalitní silná piva z ječmene. Tento zvyk přetrval až dodneška, jak se záhy přesvědčíme.

Druhou část svého řeholního hesla, tu o práci, dnes trapističtí mniši nejčastěji naplňují výrobou sýra nebo právě vařením piva; většinou obojím zároveň. Po celém světě je v současnosti čtrnáct klášterů, které smějí dělat pivo a další produkty pod chráněnou značkou Autentický trapistický výrobek. Nejvíce z nich – šest – se nachází právě v Belgii. Rozeseté jsou po celé zemi, převážně poblíž hranic, jako by kolem belgického pivního království vytvářely symbolickou korunu.…

Ukázka z kapitoly SYMFONIE PIVNÍHO SKLA

Belgická pivní kultura, to není jen nepřeberné množství unikátních pivních stylů a značek, sáhodlouhá pivní historie a bezbřehá láska Belgičanů k tomuto nápoji. Její součástí jsou i starosvětsky zařízené hospůdky a lokály (stamcafés) s nezaměnitelnou poklidnou atmosférou, kde se scházejí místní, různá bratrstva a spolky pivních nadšenců nebo zřejmě nejintenzivnější produkce stále nových a nových pivních tácků na světě. K belgické pivní kultuře ale patří třeba i to, že poslanci mají pivo zadarmo. Teď už to sice platí jen pro poslance vlámské, ale donedávna měli tuhle výhodu zákonodárci federálního parlamentu. Byl to takový preventivní benefit, aby na pivo nechodili během zasedání mimo budovu, a nechyběli tak při hlasování. Názorně ale ukazuje, jak neodmyslitelně je pití piva spojené s životem v Belgii.

Jednou, mně osobně nejsympatičtějších součástí belgické pivní kultury, je posedlost originálním pivním sklem. Asi v žádné jiné zemi si tolik nezakládají na tom, abyste pivo dostali do té správné sklenice, jako na to dbají Belgičané. V každé zdejší hospodě a v baru visí nad výčepem hrdlem dolů řady vyleštěných pohárů a skleniček různých velikostí a tvarů od všech pivovarů, jejichž piva jsou v daném podniku k dostání. A neplatí to jen o restauracích. Na stejný obrázek jsem narazil třeba v antverpské zoo. Ve stánku s občerstvením, kde by asi kterákoli česká zoologická zahrada čepovala jednu značku piva do plastového kelímku, si může návštěvník vybrat z pěti odlišných belgických piv a každé dostane do původní sklenice. Tohle belgické bazírování na originálním skle jde až tak daleko, že se mi několikrát přihodilo, že jsem od obsluhy dostal „bolestné“ v podobě oříšků nebo jiného zobání k pivu jako omluvu za to, že mi výčepní zrovna v tu chvíli nemohl dát značku, kterou jsem si objednal, do sklenice příslušného pivovaru.

Nejlepší představu o nepřeberné škále pohárů, korbelů, džbánků, třetinek a půllitrů si lze udělat v už zmíněném pivním muzeu v bruselském Schaerbeeku. Nenápadná přízemní cihlová budova se zamřížovanými okny stojí ve vnitrobloku na půli cesty mezi místní radnicí a městským parkem s dvěma posledními schaerbeeckými osly. Kdysi v ní sídlilo technické učiliště. Dnes tu místo učňů můžete dvakrát do týdne potkat zájemce o historické pivovarské přístroje, pípy, vývěsní štíty, a zejména o pivní sklo. Jeho sbírka totiž patří k největším v celé Belgii…